Padesátá léta. Moskva. Chajim Jankel očumuje výlohy Domu potravin a stále jen remcá: „Hovězí nemaj... ani skopový... telecí neznaj ani po názvu... ať mě hrom... ani vepřový nemaj... po párečkách ani šajnu... fakt, oni nemaj ani flaksu... a co milčik... sýry - nic... máslo, kde by se vzalo... a co vajíčka - prd... ani mouku...”
Najednou vedle chlap a syčí mu do ucha: „Mizernej Žide, okamžitě přestaň s šířením protisovětské propagandy, nebo tě praštím pažbou!”
Chajimek upaluje a zastaví se až doma. Tam Rivce všechno převypráví a končí: „Nemaj vůbec nic. Pažbou mě chtěl ten chlap praštit. Á - teď už tomu rozumím! Oni nemaj ani náboje!”
Po černočerném lese si vykračuje černočerný člověk. Dojde na černočernou mýtinku, na které hoří oheň. U něho sedí druhý, také černočerný člověk. Ten první mu položí černočernou ruku na jeho černočerné rameno a povídá: „Už bys měl přestat pálit ty gumy, Ivane Ivanyči. Zasral jsi celý les!”
-
+
15. 12. 2011